Zatím nedodala – lalalalalala... bla
... je pro mne nelehké napsat něco o sobě. Byla bych raději, kdyby to za mne udělal někdo jiný (vždyť víš, děvče).
... svých jednatřicet let jsem žila v Ostravě. Nyní, mnohem šťastněji, v Plzni.
Po čtyřech báječných letech strávených v Luhačovicích na SOU Knihkupeckém a v místních nálevnách mi zůstala láska k literatuře, perfektní kámoška, veselé vzpomínky a velká hromada pubertální poezie (dík, dodnes mne tohle všechno dokáže pěkně rozesmát). Kromě toho, že jsem se naučila prodávat knihy, jsem se, jak šel čas, také naučila prodávat noviny, inzeráty, cédéčka, ale i jak vyjít se sedmi korunami na den, poslouchat lidi a nechat se jimi zvát na pivo, vážit si svých přátel a zvát je na pivo, okusila jsem lásku, zklamání i nenávist, hrdinství i strach, naivitu i hlubokou beznaděj, dobré i zlé, upřímnost i faleš, pravdu i lež, trému a myslivce při první roličce v amatérském divadle, v praxi vyzkoušela metodu pokusů a omylů a měla veliké štěstí, že se mi při tom všem ochutnávání a učení, jak se o sebe starat, nikdy pod nohy nepřipletla hloupost.
... ještě stále se učím a jak se zdá, už jsem dospělá (promiň, mami, děkuji, že jsi to zvládla).
Tužku a papír používám i ve chvílích, kdy mi scházejí slova, a tak tedy z čeho se nevypíšu, z toho se vykreslím.
2002
Copyright © 2024, nakladatelství Lama
Thanks to OS Templates